Sourozenecká láska a neláska
Důležitým vztahem v našich rodinách je vztah sourozenců navzájem. Je to vztah, který většinou pokračuje i v dospělosti a je snad touhou všech rodičů, aby i v daleké budoucnosti bylo pouto mezi sourozenci pevné, vztah přátelský. Základ toho, jestli se k sobě bratři a sestry skutečně bratrsky a sestersky chovat budou jako malé děti i jako dospělí lidé a jestli v nich až do stáří nezůstane bolavá dušička zraněného brášky nebo sestry, zakládáme již v jejich útlém věku.
Jako na výchovu celkově neexistuje jeden zaručený recept, tak ani na budování sourozeneckého vztahu nenajdeme jednoduchý návod, podle kterého "to bude fungovat".
Dodržujte několik pravidel a tím vztah svých dětí posilujte a budujte.
1. Berte každé dítě jako originál
Tak jako děti nejsou klony svých rodičů, nejsou ani kopie sebe navzájem. Jak rozdílná může být povaha, temperament, zaměření, chuť, zájem jednotlivých dětí narozených ze stejného otce a matky je někdy až neuvěřitelné. Ano, vaše děti jsou naprosté originály a to i v tom případě, že se podobají vzhledem jako vejce vejci. Vaším úkolem je v nich jejich originalitu nalézt, pečovat o ni a ukázat ji nejen světu, ale především jim samotným. Znamená to být otevřený tomu, co k vám s tímto dítětem přichází – poprvé, podruhé a pokaždé znovu se stáváte rodiči, kteří vlastně nevědí, co je čeká. Vychovávat děti jako "přes kopírák" je sice snadnější, ale ne příliš prospěšné. Objevte ve svých dětech jedinečnost a ukažte každému jeho výjimečnost. V jednom se možná skrývá umělec, v jiném vědec a v dalším šikovný řemeslník. Každý z nich má svoji cestu, na které jste vy, rodiči, jeho průvodci.
2. Nesrovnávejte
Jakmile dokážete vidět v každém ze svých dětí originál, měli byste být schopni zapomenout na jejich srovnávání. Mnozí rodiče mají pocit, že své děti motivují k dobrému, pokud jim dávají pozitivní příklady v jejich sourozencích. "Podívej, jak si sestra hezky hraje." "Bráška v tvém věku nosil skoro samé jedničky a nikdo ho do učení nemusel honit." Také se mnohým může zdát, že oceněním toho dle našeho mínění lepšího, posílíme jeho sebevědomí. Ve skutečnosti to takto nikdy nebude. "Motivovaný" sourozenec se bude cítit ponížený, nedostatečný a spíše se zatvrdí, "oceňovaný" bude v lepším případě nejistý, v horším se bude cítit nad sourozencem povýšený. Zkuste si sami představit své pocity, když vám váš partner/partnerka bude dávat za vzor někoho z vašich přátel nebo příbuzných. Jak vás budou motivovat slova: "Majka zvládne každý den teplou večeři a taky mají dvě děti," nebo "Pepa je tak šikovný, má náročnou práci a v sobotu dokázal vymalovat celý byt!" Za takovými slovy se neskrývá povzbuzení, ale spíše výčitka, zkuste se jich vyvarovat při výchově (a i v partnerském vztahu).
3. Buďte spravedliví
Psycholožka Adele Faber upozorňuje, že spravedlnost nespočívá v tom, dělit všechno mezi děti rovným dílem, ale dávat každému tolik, co potřebuje. To se netýká pouze hmotných věcí, ale i vaší pozornosti, času, energie. Rodič nemůže být nikdy spravedlivý v tom smyslu, že bude k dětem přistupovat naprosto jednotně. Starší by mělo mít více povinností, ale zároveň více možností, na mladší nemusí být kladeny tak velké požadavky, ale zároveň ještě nemá tolik privilegií. Pozor také na protěžování mladších dětí. Jestliže starší dítě neustále poslouchá, že je v pořádku, když mu mladší rozšláplo oblíbenou hračku, jejich láskyplný vztah to rozhodně nepodpoří.
Příkladem nevhodné snahy o rovnost za každou cenu je zvyk v některých rodinách dávat dárek i tomu dítěti, které právě neoslavuje svůj den D (narozeniny, svátek, první den ve škole, školce, vysvědčení, maturitu ☺) jen aby mu to nebylo líto. Jde ale o popírání originality a jedinečnosti. Sourozenci by měli ctít to, že v některých případech je právem veškerá pozornost soustředěna na toho druhého.
4. Neřešte konflikty za děti
Snad v každé rodině s více dětmi se alespoň někdy objeví hádky, bitky, žalování, ukřivděné kňourání a svalování viny jeden na druhého. Rodiče střídavě přemlouvají, domlouvají, někdy křičí a také trestají, snaží se být spravedlivými soudci a dopátrat se pravdy o tom "kdo začal" a velmi často si neví rady jak se k rozhádaným dětem zachovat.
Proč se děti hádají? Někdy na sebe chtějí upozornit v duchu "lepší negativní pozornost, než žádná", někdy se chtějí nad sourozence povýšit, dokázat si, že jsou lepší. V mnoha případech si na svém sourozenci jen vybíjí hněv – na rodiče, na školu, školku, kamaráda ... Někdy si oprávněně brání svůj majetek, teritorium (a jen rodiče si myslí, že "mu to přece můžeš půjčit"), někdy z nudy vymýšlí hlouposti a někdy jsou jen přetažené.
Zkuste si sami určit nejčastější příčinu hádek mezi vašimi dětmi. Pak se vám může podařit mnoha zbytečným sporům předejít. Když už spor běží, nehledejte příčinu ani viníka, hledejte řešení.
Máte jako rodiče zasáhnout nebo ne?
Jestliže to jen trošku jde, nechte děti, aby si svůj spor vyřešily samy. Když to ještě neumí, můžete jim dát návod, pomoci jim, ale není třeba konflikt řešit za ně. Zůstávejte nad věcí a nevytvářejte koalice s tím "hodnějším"– děti mají být vždy společně na jedné lodi a vy na druhé.
5. Věnujte soustředěnou pozornost
Může se vám stát, že některé ze svých dětí máte rádi více a jiné méně. Jste překvapení? Není to nic neobvyklého. Je normální, že povaha některého z vašich dětí je vám bližší a k jinému si jen obtížně hledáte cestu. Jako rodiče byste ale neměli nikdy zapomenout na to, že láska není cit, ale že láska je čin. Není tedy důležité, co cítíte, ale co děláte. Individuálně věnovaná pozornost, společně trávený čas, zájem o zájmy dítěte – to jsou projevy lásky, které nesmí souviset s vašimi pocity. Děti po nich touží a od svých rodičů je potřebují.
Leman uvádí, že nejvíce nedostatkem pozornosti rodičů trpí tzv. sendvičové děti – tedy ty, které nejsou ani nejstarší, ani nejmladší. Nejsou ani ty, na které rodiče kladou nejvíce pozornosti, ani roztomilí benjamínci. Často si mohou v rodině připadat jaksi navíc. Právě jim je vhodné věnovat cíleně individuální čas, aby mohli vyniknout a aby neměli potřebu hledat svoje pevné místo mimo rodinu.
Mít sourozence je velká výhoda do života, ale je to zároveň určité omezení a nutnost bojovat o své místo v rodině s dalšími dětmi. Jako rodiče, pokud máte více dětí, můžete srovnávat, vybírat. Dítě, i kdyby mělo deset sourozenců, má rodiče pouze jedny, jedinečné, milované, obdivované. Zároveň touží po tom, být právě tím jedinečným, jediným, milovaným a obdivovaným synem nebo dcerou. Pokud se vám podaří umožnit svým dětem vyrůstat mezi sourozenci a zároveň každému z nich dopřejete jistotu své lásky a obdivu k jejich jedinečnosti, dáváte ideální základ k tomu, aby vaše děti zůstaly dobrými sourozenci i v dospělosti.