Počítáte do tří?
"Počítám do tří..." Významný pohled, nastavený palec: "Jedna...", ukazováček "Dva...", pomalu se zvedající prostředníček: "A jedna jsou...." A nic, nic se neděje... Zoufalá máma, která se chce se svým tříleťákem domluvit, nechce se s ním přetahovat, nechce být ta "zlá", chce aby její dítě pochopilo a uznalo její důvody a zařídilo se podle jejích požadavků. Je mi jí líto...
Náhle s křikem zazní: "... TŘI", máma se napřáhne, dítě vyskočí a snad, možná, konečně udělá to co bylo požadováno.
Pomoc pro rodiče nebo pro děti?
Které z dětí tuto počítací výhružku nikdy neslyšelo? A které z nich nepochopilo, že dokud je "jedna a dva" není třeba se znepokojovat. Reakce je nutná, až zní to slavné "tři", kdy se rodič počtář mění v rodiče závodníka, který jako na startu po výstřelu závodní pistole vybíhá a snaží se násilím přinutit dítě, aby udělalo to, kvůli čemu se počítalo. Síla dítěte a slabost rodiče (nejčastěji maminky) se krásně pozná v tom, jak moc je poslední třetina výhružky rozdělená. "Dva a půl...., dva a třičtvrtě..., a teď už budou tři....".
Poznáváte se? A proč si hrajete při výchově na počtáře? Jaký má toto počítání smysl, co má vašemu dítěti umožnit, v čem mu má pomoci...? Odpovědi rodičů jsou různé.
"Aby mělo čas na změnu činnosti."
"Abych na něho nemusela hned křičet."
"Aby vědělo, že to opravdu požaduji."
"Abych nebyla zlá matka."
Čas na přeladění
Jsou situce, kdy děti (a nejen děti) skutečně musí udělat něco, co se jim dělat nechce nebo přestat s činností, která je baví. A opravdu je vhodné nepožadovat takovou změnu náhle, bez přeladění. Z tohoto pohledu může být časový úsek odpočítaný na prstech smysluplný.
Jak uplyne určitá doba, je potřeba změnit to, co děláš. Máš na změnu čas, abys dokončil, co máš rozdělané, aby ses naladil na jinou činnost, necítil se násilím nucen do změny.
Není ale vhodnější jiná pomůcka pro určení vymezeného času? Co třeba přesýpací hodiny nebo oblíbená písnička?
Nebo spíš plané výhružky?
Pověstné počítání do tří vytváří v dětské mysli úplně jinou logickou linku: "Máma chce, abych něco udělal hned, ale nemyslí to vážně. Počítá a neočekává, že se něco stane hned... Nechává prostor až do tří, tak není třeba se dřív vůbec znepokojovat.
A co se stane, když ani po "dva" nebudu reagovat? Nic? Počítání natahuje... Uvidíme jak dloho vydrží. Problém bude,až se po mě napřáhne, ale to je ještě daleko :-)."
Chápete problém počítání a nečitelnost rodiče, která z něho vyplývá? Jsou situace, které vyžadují okamžitou reakci dítěte. Teď hned, okamžitě, je potřeba něco udělat. Nejčastěji, když se jedná o nějaké hrozící nebezpečí. Není čas na přelaďování, je otřeba jednat. Rodič má vyslat jasný signál bez nejistoty, váhání. Pro dítě je jeho jistota oporou a i když ne vždy nadšeně spolupracuje, učí se, že v některých situacích se na rodičovské ANO nebo NE může stoprocentně spolehnout.
A jsou jiné situace, ne tolik naléhavé, kdy je prostor na volbu z více variant, je čas na přeladění, je prostor pro dokončení jednoho a zahájení jiného. A v těchto situacích není třeba vyhrožovat počítáním do, ale stačí pomoci dítěti poznat význam času a učit je odhadovat plynutí času.