Když se všechno zamotá...

Znáte to? Všechno se nějak zamotá, člověk ani neví jak, ale najednou je v pasti svých vlastních myšlenek, pocitů, nálad. Cítí se nesvůj, nejistý, cítí, že je něco špatně, ale nedokáže vidět svůj život z nadhledu. Je vtažený do svých problémů, jakoby jimy byl pohlcený. Nejen že nevidí, ale ani se nemůže nadechnout. Hledá cestu, východisko, správný směr a často se cítí jako myška v bludišti, která běhá stále po stejné trase a nedokáže vidět správnou cestu k východu.

Často se setkávám s lidmi různého věku, kteří přichází se svým "gordickým uzlem". S problémem, který je trápí, tíží, a který mnohdy nedokáží ani pojmenovat. Jsou si jistí, že je něco v jejich životě špatně. Ale co to je? Jaký je vlastně jejich cíl? Co potřebují vyřešit, aby se cítili dobře, spokojeně, aby byli šťastní?

Už jen překonání této nejasnosti může pomoci uvidět to, co je vlastně velmi jasné a zřejmé. Jen je potřeba dívat se ze správného úhlu, z určitého odstupu nebo nadhledu. A takto se podívat sám na sebe, na svůj život, na svoji situaci mnohdy člověk nedokáže. Potřebuje pomoci, potřebuje někoho, kdo mu umožní dívat se jinak. 

Prvním krokem tedy je poznat, v čem je vlastně můj problém. Co je mým cílem? Co je tím hlavním uzlem, který blokuje celý můj život? Kde je konec provázku, za který mám zatáhnout, aby se jakoby zázrakem celý uzel rozmotal?

Najít svůj cíl je někdy opravdu fuška. Člověk se musí dotýkat toho, co bolí, musí se dívat sám na sebe do pomyslného zrcadla a snažit se uvidět svoji skutečnou tvář, podívat se sám sobě do srdce. Co uvidím? Co se skrývá pod maskou, kterou někdy nasazuji i sám sobě a tak se ani sám před sebou nedokážu otevřít a pravdivě si odpovědět. 

Kdo má odvahu a chuť, může začít sám sebe poznávat prostřednictvím otázek, které mu klade někdo zvenčí. Otázek, které ho nutí zamýšlet se nad svým životem, motivací, proritami. Otázek, které jsou někdy nepříjemné, ale jdou k jádru věci a člověka donutí myslet jinak, než byl doposud zvyklý. 

To překvapení a radost, když se pak podaří uvidět to, co je hlavní, uvidět to, na co je potřeba se zaměřit... A po takovém zjištění je často řešení tak snadné a jasně viditelné, až to člověka překvapí.

Jen je potřeba najít odvahu, chuť a ochotu dívat se novýma očima, i když to nemusí být lehké. Takový přístup má smysl jen pro toho, kdo je ochoten se měnit, opustit vyjeté koleje a udělat něco, k čemu by dřív vůbec neměl odvahu.

Kdo chce svůj život vidět z nadhledu, pojmenovat svůj problém, najít svoji novou cestu, může vyzkoušet koučink. Jdete do toho?