Cesta k samostatnosti
Začíná to prvním zvoláním "já sám", první jízdou na kole kolem hřiště, přes první přespání ve školce a první tábor až najednou vidíte svoji dceru nebo syna odcházet na první rande a pak už mu máváte na rozloučenou, když opouští společný domov. Dovedete si při pohledu na své miminko spící v postýlce v pyžamku s medvídkem představit, jak jednou stráví noc samo ve spacáku ve stanu na táboře? I představa, jak vaše batole patlající kaši po stole a vysoké židličce sedí v kavárně se svým milým, je neuvěřitelná.
Ale ano, za deset, možná 20 let nastane ta doba, kdy svému samostatnému dítěti s láskou a důvěrou zamáváte. Nebude to lehké, stejně jako to není lehké nyní. Ale skutečně milovat své dítě znamená dovolit mu jít.
6 tipů pro výchovu samostatných dětí
Co můžete udělat nyní, aby se vaše dítě stalo skutečně nezávislým a dostatečně zodpovědným, aby samostatnost zvládlo? Nabízím vám několik nástrojů, které vám i vašim dětem na cestě k samostatnosti pomohou.
Nedělejte pro své děti to, co mohou udělat samy
Novorozeně je na vaší péči zcela závislé a bez ní by nepřežilo déle než den, možná dva dny. Postupně, jak se učí různým dovednostem, si dokáže své potřeby více a více zajistit samostatně. Ale vy stále nabízíte svoji pomoc a dítě ji někdy více a někdy méně ochotně přijímá. Zavážete boty, nalejete mléko, nachystáte svačinu… A tak nějak obě strany očekáváte, že je vaším úkolem stát se asistentkou nebo asistentem svého dítěte.
Ano, k rodičovství patří starost o naplnění potřeb dítěte - čepička pro batole, utřený nos a horký čaj pro nemocného školáka, laskavé a moudré nastavení hranic dospívajícímu, který ještě nemá dostatek zkušeností.
Ale pokud děláte pro své dítě i to, co dokáže udělat samo, více a více je zneschopňujete a děláte je závislými. Úkolem rodiče je ale především dovézt děti k úplné nezávislosti.
Mnohé rodiče těší, když mohou pro své děti udělat maximum – je to projev rodičovské lásky a zároveň je to pro vás mnohdy jednodušší a rychlejší. Ale radím vám, odolejte tomuto nutkání, podporujte samostatnost svého dítěte, dovolte mu převzít zodpovědnost a vychovejte tak zodpovědného a nezávislého člověka.
"Nezávislé dítě je náročné dítě. Děti se stanou nezodpovědnými pouze tehdy, když jim nedáme příležitost převzít odpovědnost." Rudolf Dreikurs a Margaret Goldman.
Dopřejte dostatek času pro nácvik
Už slyším vaše námitky: "Když nechám své dítě dělat to, co si myslí, že zvládne samo, nebude to dostatečně dobře, bude to trvat dlouho a nakonec s tím budu mít víc práce."
Tím, že tyto věci uděláte za své dítě v něm vyvoláte jen pocit bezmoci a nedostatečnosti. Mnohem účinnější je věnovat čas a energii tomu, abyste své dítě potřebné dovednosti naučili.
Ano, vyžaduje to čas a trpělivost, několikeré opakování a pro vás možná i trochu práce navíc.
A času a trpělivosti se nám, rodičům, mnohdy příliš nedostává, ale naučit své dítě vše co potřebují, aby se o sebe dokázaly samy postarat je jedním z nejdůležitějších rodičovských úkolů. Už od batolecího věku povzbuzujte své děti k tomu, aby pro sebe udělaly co nejvíc – oblékání, stlaní postele, odnesení prádla do koupelny, drobná pomoc v kuchyni. Věřte tomu, že s dostatečným tréninkem i takto malé děti zvládnou mnoho úkolů a posílí tím svoji sebedůvěru.
Zaměřte se na přínos všech členů rodiny
Aby se vaše děti staly samostatné, musí se naučit základní dovednosti, kterými přispívají nejen samy sobě, ale celé rodině. Máma, táta i dítě, každý svým dílem přispívá k tomu, aby se rodině jako celku žilo dobře. Aby bylo čisto, navařeno, vypráno… Veďte děti k vědomí toho, že jsou právoplatným členem rodiny a i na nich závisí to, jak se vám všem společně bude žít. Ukažte jim jejich přínos pro společné dobro a dopřejte jim pocítit radost z toho, že jsou i ony důležitou součástí vaší rodiny.
Od skládání prádla až po sbírání hraček, kdy očekáváme, že děti přispějí způsobem přiměřeným jejich věku, mohou si uvědomit svoji nepostradatelnost pro váš rodinný tým. To posiluje jejich sebevědomí a povzbuzuje je, aby pomáhaly ještě více! Představa povinnosti není příliš lákavá. Neoznačujte tyto činnosti jako povinnosti, ale jako přínos pro rodinu.
Všechno se člověk musí naučit a pokud mají vaše děti v životě uspět, pomůže jim, pokud v budoucnu budou už umět uklidit koupelnu, vyprat prádlo nebo uvařit obě. Čím dříve začnou děti přispívat svým dílem celé rodině, tím lépe pro všechny.
Hledejte příležitosti pro rozhodování.
Jogurt nebo tvaroh? Kakao nebo mléko? Máslo nebo sýr? Modré nebo červené tričko? Střední škola nebo vyučení? Vysoká škola nebo práce?
Schopnost rozhodovat se úměrně věku dává dítěti pocit kontroly a nadvlády nad svým životem. Dítě, které je vedeno k tomu, aby se rozhodovalo, rozvíjí samostatné myšlení, učí se chápat důsledky rozhodnutí a nést za ně zodpovědnost. I tato schopnost vyžaduje trénink a praxi. Chybný výběr svačiny je dobrým a bezpečným poučením pro mnohem důležitější výběry, které dítě jednoho dne bude muset udělat.
Základem je, aby se rozhodování stalo běžnou součástí života vaší rodiny. Cíleně vytvářejte příležitosti pro to, aby se vaše dítě muselo rozhodnout, nezpochybňujte jeho rozhodnutí a nevyčítejte mu je.
Pokud se ještě rozhodnout nedokáže, navrhněte mu svůj názor, ale netrvejte na tom, aby ho následovalo.
Schopnost rozhodovat se můžete přenést i do obchodu – poskytněte svému dítěti určitou finanční částku, za kterou si může vybrat cokoli dle svého uvážení – sladkost nebo hračku nebo darované mince uložit a šetřit. Nejen že posilujte jejich rozhodovací schopnosti, ale učíte je finanční gramotnosti.
Oceňte úsilí… a oslavte i neúspěch!
Obavy ze selhání, z chyby jsou zabijákem samostatnosti.
Některé děti jsou tak svázané strachem ze selhání, že se raději o nic samostatného nepokusí. V tomto směru platí krásné přísloví – Kdo nic nedělá, nic nepokazí. Ale jako moudří rodiče nechcete, aby vaše děti nic nedělaly a tak se musíte vyrovnat s tím, že toho mnoho pokazí. Ať už je to rozlité mléko při pokusu nalít si sklenici, zaprané prádlo při prvním samostatném praní nebo spálený oběd. I v budoucnu budou muset podstoupit mnoho situací, ve kterých budou riskovat a výsledek jejich snahy nebude jistý. A mnohdy neuspějí. Musí být připraveny na zklamání z vlastního selhání a musí se naučit, jak se z takových situací poučit.
Chcete-li jim v tomto pomoci, zaměřte se na jejich ÚSILÍ a ne na výsledek, dokud jsou ještě malé.
Pokud se vaše batole snažilo samo najíst, ale půlka oběda leží na zemi, uděllo přesto velký krok k samostatnosti. Pokud se vaše dcera připravovala na test, ale výsledná známka není dobrá, oceňte její přípravu a snahu. Kromě zaměření se na snahu, cíleně povzbuzujte děti, aby zkoušely překročit hranici toho, co jim jde výborně, aby vykročily ze své komfortní zóny kdykoli to bude možné.
Dělejte to proto, abyste podpořili jejich pocit nezávislosti bez tlaku na výsledek nebo dokonalost. Povzbuzení nikdy není o výsledku, ale zaměřuje se na proces. Když se cíleně zaměříte na úsilí a odvahu riskovat, budou se vaše děti méně bát tvrdě pracovat a riskovat i v budoucnu. V ideálním případě se naučí nebát se selhání vůbec, protože ta nejsou v životě důležitá.
Podporujte řešení problémů
Kolikrát jste už byli svědky toho, že vaše dítě mělo problém a vy jste instinktivně přiskočili a s jeho vyřešením pomohli. Vaše zkušenost, praxe, znalosti – to vše vám umožnilo rychle a efektivně pomoci s tím, co by vašemu dítěti dalo pořádně zabrat bez jistoty dobrého řešení.
Jenže i samostatné řešení problémů je dovednost, kterou se vaše děti musí naučit.
Je to tak těžké, potlačit rodičovský instinkt. Místo vaší akce pomozte dítěti najít jeho řešení. Buďte mu nablízku, buďte mu oporou, inspirujte ho svými otázkami – "Jak to můžeš udělat?" "Co by mohlo pomoci" "Jak by se to dalo vyřešit?"
Jestliže chceme, aby děti jednoho dne přemýšlely samy, nemůžeme jim poskytnout všechny odpovědi. Můžeme je ujistit, že jsme jim k dispozici pro radu nebo pomoc, ale že je mnohem lepší, pokud najdou svoje vlastní řešení.
Nedávejte jim nevyžádané rady a nezpochybňujte jejich rozhodnutí, pokud si váš názor nevyžádají. Buďte ale nablízku a v případě nebezpečí podejte pomocnou ruku. Řešení, která by byla nebezpečná, korigujte a ukazujte dítěti to, co samo ještě není díky nezkušenosti schopno posoudit.
Jako
rodiče se cítíme dobře – dokonce skvěle – když nás naše děti potřebují. Jak
nás těší, když jim můžeme pomoci, poskytnout radu, nasměrování, předat jim své
zkušenosti.
Být úspěšným rodiče ale znamená vychovat takové děti, které jsou připraveny pro život bez blízkosti rodiče. A to není úkol, který se zvládne za jeden týden. Výchova k samostatnosti je z počátku možná až děsivá, ale přinese vám jistotu, že jsou vaše děti dobře připraveny pro život.
Nebojte se, vaše děti vás budou vždy tak či onak potřebovat a vy budete mít slzy v očích, až jednoho dne opustí váš domov a odejdou do světa. Ale vědomí, že jste je vychovali k nezávislosti vám dodá jistotu, že se v něm neztratí.